Pokud chcete mít v životě zdravé vztahy, především ty milostné, je třeba abyste se sami uzdravili. Co to znamená, uzdravit se? Především je třeba uzdravit a prohlédnout všechny lásce nesloužící vztahové vzorce, které si neseme od rodičů a ze společnosti. Potom bychom se měli podívat na to, kde ve vztazích a také vůči sobě nejsme autentičtí, upřímní a kde potlačujeme sami sebe.
Moje nejzásadnější zjištění v oblasti seznamování a výběru životního partnera se týkalo objevu, že naše největší nejistoty v životě, naše největší stíny, které se snažíme skrývat, skrývají zároveň naše největší dary. Dary, které když odhalíme a vytáhneme na světlo, tak k nám přitáhnou toho správného partnera, který právě tyto kvality / dary na nás bude milovat. A my tak budeme moci být ve vztahu celistvou bytostí.
Jinými slovy, kvality, za které se nejvíce stydíme, ty, které se snažíme na sobě změnit, nebo schovat, jsou klíčem k tomu, abychom našli tu správnou, opravdovou lásku.
Všude kolem nás, v časopisech, televizi a na billboardech vidíme obrazy šťastného a úspěšného života, a tak není těžké se ztratit v honu za svou vlastní dokonalostí. Chceme být lepší a lepší. Já ale navrhuji opačnou cestu ke štěstí. Pokud dokážeme pojmenovat své ukryté dary, přijmout je a přestat se za ně stydět a prohlédneme zranění v nich ukrytá, zjistíme, že jsou cestou k láskyplným vztahům a hluboké intimitě.
Zjistila jsem sama u sebe a nyní i u svých klientů, že kvality, které na nich vidím jako nejvíce inspirující, se oni snaží schovat a věří, že jim přinášejí spíše utrpení, než radost. Já vím o čem to je. Mě přinášela utrpení moje citlivost. Styděla jsem se za ni. Jak to, že vnímám to, co většina lidí nevnímá? Jak to, že mám oproti ostatním tolik pocitů, které mě zahlcují? Proč mě jakékoli bezpráví snadno rozbrečí? Jak to, že cítím pocity druhých, ale ostatní necítí mě? Tato moje kvalita nebyla mnohokrát v životě okolím přijatá a začalo to už v dětství. A tak jsem ji nepřijala ani já sama. Následkem toho muži, které jsem si v minulosti přitahovala do života, viděli moji citlivost jako slabost. Často jsem od nich slýchávala: „Nebuď tak přecitlivělá“, „To, že to tak cítíš neznamená, že je to pravda“, „Nebuď hysterická“, „Mluv o faktech, ne o pocitech“, „ Neber si věci osobně“ a podobně. Snažila jsem se tedy být opakem a stala se necitlivou. A přitahovala si do života necitlivé muže, s kterými jsem ve vztazích nebyla naplněná a spokojená.
Teď už vidím, že moje citlivost je dar. Jsem víc empatická než ostatní. Vnímám na mnohem hlubší úrovni. Vidím pod povrch věcí. Vycítím, že se něco děje ještě, než to vyjde najevo. Cítím jasně, co je v určitých situacích správně a co špatně. Dokáži rozmlouvat s přírodou. Miluji zvířata a oni milují mě. Další z mých darů je otevřenost a měkkost srdce. Kolikrát jsem ale v životě slyšela, jak jsem naivní, že hned každému věřím a pouštím si lidi příliš brzy k tělu? A tak jsem se snažila si na to dávat pozor. Začala jsem být nedůvěřivá a skeptická.
Někdo má pocit, že je moc intenzivní, moc živý, má vysoké požadavky, je moc tichý, málo efektivní, slabý, není dost dobrý a podobně. Ale když se na tyto kvality podíváte tak, že za nimi může být skryt nejhlubší dar, možná objevíte kvality pokory, laskavosti a velké síly. Ti, kdo cítí, že jsou ve vztazích závislí, mohou mít skrytý dar velké laskavosti a loajality. Někdo má dar štědrosti, ale dokud je tento dar nepřiznaný a neobjevený, může to vypadat, že jen dává a lidé toho využívají.
Když se začneme dívat na svůj život skrz své dary, najednou věci začnou dávat smysl. Vidíme celý obrázek nás samých, náš příběh ve všech barvách, vidíme to, na čem nejvíce záleží. Začínáme chápat, že naše největší chyby, nebo chování, kterým jsme si sabotovali své štěstí, jsou jen nezkušené pokusy vyjádřit nejhlubší části sama sebe.
Naše hlavní dary nejsou to samé, jako talenty nebo schopnosti. Naopak, dokud jim neporozumíme, vidíme je jako své největší slabosti, nebo nejzranitelnější části, které je nebezpečné komukoli ukázat. Ale tam, kde jsou tyto dary ukryty, tam leží střed naší duše, centrum našeho nejhlubšího sebevyjádření. Než je ale objevíme, dostáváme se díky nim stále dokola do problémů. Jsou výzvou nejen pro nás, ale i pro naše okolí. Pokud nás někdo zradí, nebo odmítne právě v tom místě, kde máme svůj neobjevený dar, je to pro nás nejvíce devastující.
Čím vice se od svých darů oddalujeme, tím více se cítíme odpojení a izolovaní, až můžeme zažívat depresi a vnitřní prázdnotu. Většina z nás se pohybuje na pomezí, kdy jsme svým darům natolik blízko, aby nás zahřívaly, ale dostatečně daleko, aby nás nespálily svým ohněm.
Vytvoříme si bezpečnou verzi sami sebe, abychom nemuseli čelit risku podívat se hluboko do své duše.
Většina z nás neví, jaké jsou jeho dary. Místo, abychom je objevili, snažíme se je pohřbít co nejhlouběji. Pokud toužíte najít toho správného partnera, pokuste se své dary objevit, vyndat na světlo a obejmout je. Vaše dary září, když se radujete, a když se cítíte ve své síle, ale jsou také živé a schované přímo v centru vašich největších nejistot. Pokud se naučíte při seznamování své dary ukázat, zjistíte, že si bez úsilí k sobě přitahujete lidi, kteří tyto dary budou oceňovat. A naopak, pokud se za ně stydíte, budou vám vaši partneři po vašich darech šlapat.
Zkuste se zamyslet nad otázkou: „Jsou nějaké kvality ve mě, které cítím spíše jako prokletí, než jako dar?“ Možná jste dosud nevěděli, jak s nimi nakládat. Nebo máte špatnou zkušenost, že vás ostatní s tímto darem nebrali, nebo vám nerozuměli, nebo ho využívali. Začněte tyto kvality / dary pojmenovávat. A jak na ně přicházíte, uctěte je. Možná se vám nyní vaše problémy ve vztazích ukáží v novém světle.
S láskou ke všem vašim darům
Monika Trčková
